Zatmění-24.kapitola 1/2

4. ledna 2013 v 16:04 | Anďa |  Twilight-Zatmění

24. NÁHLÉ ROZHODNUTÍ

Ležela jsem s obličejem zabořeným do spacáku a čekala, až mě dostihne spravedlnost. Možná mě tady pohřbí lavina. Přála jsem si to. Aspoň už se na sebe nebudu muset dívat do zrcadla.
Neslyšela jsem žádný zvuk, který by mě upozornil. Edwardova ruka mě zničehonic pohladila po rozcuchaných vlasech. Při jeho dotyku jsem se provinile zachvěla.
"Je ti dobře?" zašeptal úzkostným hlasem.
"Ne. Chce se mi umřít."
"To se nikdy nestane. To nedovolím."
Zasténala jsem a pak jsem zašeptala: "Třeba si to rozmyslíš."
"Kde je Jacob?"
"Šel bojovat," zamumlala jsem do podlážky.
Jacob opustil náš malý tábor radostně - s veselým "Hned jsem zpátky" - a co nejrychleji utíkal na mýtinu. Cestou už se třásl, jak se chystal vzít na sebe svou druhou podobu. Teď už celá smečka všechno ví. Seth Clearwater, který přecházel venku před stanem, se stal důvěrným svědkem mojí hanby.
Edward dlouho mlčel. "Aha," řekl nakonec.
Tón jeho hlasu mě upozornil, že moje lavina nepřichází dost rychle. Podívala jsem se na něj. No samozřejmě, s pohledem upřeným do prázdna poslouchal. Radši bych umřela, než dovolila, aby to slyšel. Zabořila jsem obličej zpátky do podlážky.
Ohromilo mě, když se Edward zdráhavě zasmál.
"A já jsem si myslel, že bojuju nepoctivě," řekl s neochotným obdivem. "Vedle něj jsem hotový světec." Pohladil mě po tváři. "Nezlobím se na tebe, lásko. Jacob je mazanější, než jsem si myslel. Ale vážně mě mrzí, že sis o to sama řekla."
"Edwarde," zašeptala jsem do hrubého nylonu. "Já… já… já jsem -"
"Pššt," tišil mě a prsty mi chlácholivě přejížděl po tváři. "Tak jsem to nemyslel. On by tě totiž políbil stejně - i kdybys mu na to neskočila - a já teď nemám výmluvu, abych mu mohl rozbít obličej. A že bych si to dovedl vychutnat."
"Neskočila?" zamumlala jsem skoro neslyšně.
"Bello, vážně jsi věřila, že je tak ušlechtilý? Že by odešel v oblaku slávy a vyklidil mi pole?"
Zvedla jsem pomalu hlavu, abych se setkala s jeho trpělivým pohledem. Něžně se na mě díval; jeho oči byly plné pochopení, a ne odporu, který bych si zasloužila.
"Ano, vážně jsem tomu věřila," zamumlala jsem a pak jsem se podívala stranou. Ale nezlobila jsem se na Jacoba, že mě obelstil. Nedokázala jsem cítit nic jiného než nenávist k sobě.
Edward se zase tiše zasmál. "Jsi tak špatná lhářka, že uvěříš každému, kdo to jen trošku umí."
"Proč se na mě nezlobíš?" zašeptala jsem. "Měl bys mě nenávidět. Nebo jsi ještě neslyšel, jak to celé bylo?"
"Myslím, že jsem si udělal celkem podrobnou představu," odpověděl veselým, bezstarostným hlasem. "Jacob v duchu vytváří živé obrazy. Lituju jeho smečku skoro stejně jako sebe. Ubohému Sethovi se zvedal žaludek. Ale Sam teď donutí Jacoba, aby to pustil z hlavy."
Zavřela jsem oči a zavrtěla jsem bolestně hlavou. Ostrá nylonová vlákna stanové podlážky mě škrábala na kůži.
"Jsi jenom člověk," zašeptal a znovu mě pohladil po vlasech.
"Ale to je ta nejubožejší omluva, jakou jsem kdy slyšela."
"Ale ty jsi člověk, Bello. A i když bych si moc přál, aby to bylo jinak, on je taky člověk… Ve tvém životě jsou díry, které nedokážu zaplnit. To chápu."
"Ale to není pravda. Proto jsem tak strašná. Žádné díry nejsou."
"Miluješ ho," zašeptal jemně.
Každá buňka v mém těle by to moc ráda popřela.
"Tebe miluju víc," řekla jsem. Nic lepšího jsem nemohla udělat.
"Ano, to taky vím. Ale… když jsem od tebe odešel, Bello, opustil jsem tě raněnou, krvácející. Byl to Jacob, kdo tě zase sešil dohromady. To muselo zanechat svou stopu - na vás obou. Nejsem si jistý, že jsou to stehy, které se samy vstřebají. Nemůžu vinit ani jednoho z vás za něco, co jsem zavinil sám. Můžu získat odpuštění, ale tím se neubráním před důsledky."
"Mělo mě napadnout, že to zamotáš tak, aby ses mohl obviňovat. Přestaň s tím, prosím tě. To nesnesu."
"A co mám podle tebe říkat?"
"Chci, abys mi vmetl do tváře všechny nadávky, které tě napadnou, v každém jazyce, který znáš. Chci, abys mi řekl, že jsi ze mě zhnusený a že odcházíš, abych se před tebou mohla plazit po kolenou a prosit, abys zůstal."
"Je mi líto." Vzdychl. "To nedokážu."
"Alespoň se přestaň snažit zvednout mi náladu. Nech mě trpět. Já si to zasloužím."
"Ne," zašeptal.
Pomalu jsem přikývla. "Máš pravdu. Radši buď chápavý a velkorysý. To je možná ještě horší."
Na chvilku se odmlčel a já jsem vycítila, že se v atmosféře vytvořilo napětí, tlak.
"Je to blíž," konstatovala jsem.
"Ano, ještě několik minut. Dost času na to, říct ještě jednu věc…"
Čekala jsem. Když konečně zase promluvil, šeptal: " umím být šlechetný, Bello. Nebudu tě nutit, aby sis mezi námi dvěma vybrala. Jen buď šťastná, a můžeš mít, kteroukoli moji část budeš chtít, nebo třeba žádnou, jestli to pro tebe bude lepší. Nenech svoje rozhodnutí ovlivnit tím, že si myslíš, že mi něco dlužíš."
Podepřela jsem se rukama a zvedla se na kolena.
"Zatraceně, přestaň!" zakřičela jsem na něj.
Překvapeně vykulil oči. "Ne, ty to nechápeš. Nejde mi o to, abych ti jen zvedl náladu, Bello, já to myslím vážně."
"Já vím, že to myslíš vážně," zasténala jsem. "Kam se podělo tvoje odhodlání? Na ušlechtilé sebeobětování ti kašlu! Bojuj!"
"Jak?" zeptal se a oči mu zestárly smutkem.
Vyškrábala jsem se mu do klína a objala ho.
"Mně je jedno, že je tu zima. Je mi jedno, že teď smrdím jako pes. Postarej se o to, abych zapomněla, jak jsem hrozná. Abych zapomněla na něj. Abych zapomněla vlastní jméno. Bojuj!"
Nečekala jsem, až se rozhodne - nebo až mi řekne, že nemá zájem o takovou krutou nevěrnou zrůdu, jako jsem já. Přitáhla jsem se k němu a vší silou přitiskla ústa na jeho sněhově studené rty.
"Opatrně, lásko," zašeptal pod mým naléhavým polibkem.
"Ne," zavrčela jsem.
Jemně mi poodtáhl obličej o pár centimetrů zpátky. "Nemusíš mi nic dokazovat."
"Já ti nechci nic dokazovat. Říkal jsi, že můžu mít kteroukoli část tebe budu chtít. Já chci tuhle část. Chci každou část." Ovinula jsem mu paže kolem krku a natáhla se, abych mu dosáhla na rty. Sklonil hlavu, aby mi polibek vrátil, ale jeho chladná ústa zaváhala, když viděl, jak moje netrpělivost roste. Vlastní tělo mě prozradilo, odhalilo mu moje úmysly. Netrvalo dlouho a vzal mě za ruce, aby mě zadržel.
"Na tohle není ta nejlepší chvíle," poznamenal příliš klidně, což se mi nelíbilo.
"Proč ne?" zavrčela jsem. Nemělo smysl vzdorovat, když se choval takhle; spustila jsem paže.
"Zaprvé, protože je zima." Natáhl se a vzal z podlahy spací pytel; obalil mě jím jako přikrývkou.
"Chyba," řekla jsem. "Zaprvé, protože na upíra jsi nechutně ctnostný."
Uchichtl se. "Dobře, v tom s tebou souhlasím. Zima je až na druhém místě. A zatřetí… no, vážně smrdíš, lásko."
Nakrčil nos.
Vzdychla jsem.
"Začtvrté," zašeptal a sklonil obličej, takže mi šeptal do ucha. "Zkusíme to, Bello. Já svůj slib splním. Ale byl bych mnohem radši, kdyby to nebyla reakce na Jacoba Blacka."
Nakrčila jsem se a zabořila mu obličej do ramene.
"A zapáté…"
"To je ale dlouhý seznam," zamumlala jsem.
Zasmál se. "Ano, ale chtěla jsi poslouchat, jak dopadá bitva, nebo ne?"
Při těch slovech Seth pronikavě zavyl před stanem.
Moje tělo se při tom zvuku napjalo. Nevědomky jsem levou ruku zaťala v pěst, nehty se mi zarývaly do ovázané dlaně, až mě za ni Edward vzal a něžně mi narovnal prsty.
"Dobře to dopadne, Bello," ujišťoval mě. "Máme na své straně schopnosti, trénink a moment překvapení. Velmi brzy bude po všem. Kdybych tomu doopravdy nevěřil, tak bych teď byl tam dole - a ty bys tu byla připoutaná řetězem ke stromu nebo něco takového."
"Alice je tak malá," zasténala jsem.
Uchichtl se. "To by mohl být problém… kdyby ji ovšem někdo dokázal chytit."
Seth začal kňučet.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Jenom se zlobí, že tu trčí s námi. Ví, že ho smečka nepustila do akce, aby ho chránila. Má sto chutí připojit se k nim."
Zamračila jsem se směrem k Sethovi.
"Novorození došli na konec stopy - zafungovalo to jako kouzlo, Jasper je génius - a zachytili pach těch na louce, takže se rozdělují do dvou skupin, jak řekla Alice," zamručel Edward, oči upřené do dálky. "Sam nás svolává, povede přepadovou skupinu." Byl tak soustředěný na to, co slyší, že používal plurál smečky.
Najednou se na mě podíval. "Dýchej, Bello."
Snažila jsem se ho poslechnout. Slyšela jsem Sethovo hlasité oddychování za stěnou stanu a snažila jsem se držet ve stejném klidném rytmu, abych nebyla zadýchaná.
"První skupina je na mýtině. Slyšíme, jak bojují."
Zaťala jsem zuby.
Zasmál se. "Slyšíme Emmetta - náramně se baví."
Přinutila jsem se udělat další nádech společně se Sethem.
"Druhá skupina se připravuje - nedávají pozor, ještě nás neslyšeli."
Edward zavrčel.
"Co je?" vydechla jsem.
"Mluví o tobě." Jeho zuby se zaťaly. "Mají asi zajistit, abys neutekla… Pěkný tah, Leo! Mmm, je docela rychlá," zamručel obdivně. "Jeden z novorozených zachytil náš pach a Leah ho skolila, ještě než se vůbec otočil. Sam jí pomáhá ho dorazit. Paul a Jacob dostali dalšího, ale ostatní se teď brání. Nemají ponětí, co si s námi počít. Obě strany předstírají útok… Ne, ať jde první Sam. Uhněte mu z cesty," zamumlal. "Rozdělte je - nedovolte, aby si navzájem chránili záda."
Seth zaskučel.
"To je lepší, přižeňte je k mýtině," souhlasil Edward. Jeho tělo se nevědomky posouvalo, jak se díval, napínalo k pohybům, které by dělal. Stále mě držel za ruce; propletla jsem si prsty s jeho. Alespoň že není tam dole.
Náhlé ticho bylo jediným varováním.
Sethovo hluboké dýchání ustalo, a já, protože jsem se snažila držet s ním krok, jsem si toho všimla.
Taky jsem přestala dýchat - byla jsem tak vyděšená, že jsem nedokázala ani přinutit svoje plíce k práci, když jsem si uvědomila, že Edward vedle mě ztuhl jako kus ledu.
Ach ne. Ne. Ne.
Kdo byl ztracen? Jejich, nebo náš? Můj, jenom můj. Jaká byla moje ztráta?
Seběhlo se to tak rychle, že jsem ani nevěděla, jak, ale najednou jsem stála a kolem mě se hroutil stan, roztrhaný na cáry. Udělal to Edward, abychom se snáz dostali ven? Proč?
Stála jsem tam celá vyděšená a mrkala do jasného světla. Viděla jsem jenom Setha, stál hned vedle nás, obličej měl jenom pár centimetrů od Edwardova. Nekonečně dlouhou vteřinu se dívali jeden druhému do očí v naprostém soustředění. Slunce se odráželo od Edwardovy kůže a pouštělo Sethovi do kožichu roztančené jiskřičky.
A pak Edward naléhavě zašeptal: "Jdi, Sethe!"
Velký vlk se otočil a zmizel ve stínu lesa.
Uplynuly celé dvě vteřiny? Připadaly mi jako hodiny. Dělalo se mi špatně, jak jsem byla zděšená, když jsem si uvědomila, že se na mýtině určitě stalo něco strašného. Otevřela jsem pusu a chtěla Edwarda požádat, aby mě tam vzal, a to hned. Potřebovali ho a potřebovali mě. Kdybych měla krvácet, abych je zachránila, udělám to. Umřu pro jejich záchranu jako třetí žena. Neměla jsem po ruce žádnou stříbrnou dýku, ale já už na něco přijdu -
Než jsem ze sebe dokázala vypravit první slabiku, měla jsem pocit, jako kdyby mě někdo hodil do vzduchu. Ale Edwardovy ruce mě ani na chviličku nepustily - jenom mě přesunuly, ale tak rychle, že jsem měla pocit, jako bych padala na stranu.
Ocitla jsem se přitisknutá zády na holou stěnu útesu. Edward stál přede mnou a zaujímal postoj, který jsem okamžitě poznala.
Úleva mi projela myslí ve stejnou dobu, kdy mi žaludek propadl podrážkami bot.
Pochopila jsem to špatně.
Úleva - na mýtině se nic zlého nepřihodilo.
Hrůza - krize byla tady.
Edward zaujal obrannou pozici - napůl přikrčený, paže lehce roztažené -, kterou jsem poznala s takovou určitostí, až se mi udělalo špatně. Skála za mými zády mohla být ta stará cihlová zeď v jedné italské uličce, kde se Edward postavil mezi mě a vojáky Volturiových v černých kápích.
Blížila se k nám nějaká hrozba.
"Kdo?" zašeptala jsem.
Se zaťatými zuby nepromluvil, ale zavrčel, hlasitěji, než jsem čekala. Až moc hlasitě. Znamenalo to, že je příliš pozdě se schovávat. Byli jsme v pasti a bylo jedno, jestli jeho odpověď někdo uslyší.
"Victoria," vyrazil ze sebe jméno tak, že znělo jako nadávka. "Není sama. Narazila na můj pach, když se vydala za novorozenými pro podívanou - vůbec neměla v úmyslu zapojit se s nimi do boje. V tu chvíli se rozhodla, že mě půjde hledat, protože usoudila, že kde budu já, budeš i ty. Měla pravdu. Ty jsi měla pravdu. Pokaždé za tím stála Victoria."
Byla dost blízko, aby mohl slyšet její myšlenky.
Zase se mi ulevilo. Kdyby to byli Volturiovi, znamenalo by to smrt pro oba. Ale když je to Victoria, nemusíme zemřít oba. Edward by to mohl přežít. Byl dobrý bojovník, stejně dobrý jako Jasper. Jestli si s sebou nepřivedla moc dalších, mohl by si probojovat cestu ven, zpátky ke své rodině. Edward byl rychlejší než kdokoliv jiný. Mohl to dokázat.
Byla jsem tak ráda, že poslal Setha pryč. Samozřejmě, nebyl nikdo, ke komu by Seth mohl běžet pro pomoc. Victoria načasovala své rozhodnutí dokonale. Ale aspoň že Seth byl v bezpečí; když jsem pomyslela na jeho jméno, neviděla jsem před sebou velkého pískového vlka - jenom toho vytáhlého patnáctiletého chlapce.
Edward se posunul - jenom nepatrně, ale napověděl mi tak, kam se mám dívat. Zírala jsem do černých stínů lesa.
Jako kdyby postavy z mých nočních běsů ožily a kráčely mi naproti.
Na malou mýtinu u našeho tábora pomalu vstoupili dva upíři. Očima pozorně vše sledovali, aby jim nic neuniklo. Zářili na slunci jako diamanty.
Na toho blonďatého chlapce - ano, byl to ještě chlapec, ačkoliv byl svalnatý a vysoký, mohlo mu být tolik, co mně, když byl proměněn - jsem se skoro nedokázala dívat. Jeho oči - nejzářivějšího odstínu červené, jaký jsem kdy viděla - nedokázaly upoutat můj zrak. Ačkoliv stál k Edwardovi blíž, a tudíž představoval bezprostřední nebezpečí, nemohla jsem se na něj dívat.
Protože pár kroků stranou a pár kroků za ním na mě zírala Victoria.
Její oranžové vlasy byly jasnější, ohnivější, než jak jsem si je pamatovala. Nefoukal žádný vítr, ale ten oheň kolem jejího obličeje lehce jiskřil jako přeskakující plamínky.
Oči měla černé žízní. Neusmívala se, jako to vždycky dělala v mých nočních můrách - rty měla pevně semknuté do tenké čáry. Držením těla připomínala kočkovitou šelmu, byla jako lvice, která čeká na signál, aby vyskočila. Neklidným divokým pohledem těkala ze mě na Edwarda, ale u něj se nikdy nezastavila déle než půl vteřiny. Nedokázala odtrhnout oči od mého obličeje o nic víc, než jsem je dokázala od jejího odtrhnout já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama