Zatmění-25.kapitola 2/3

6. ledna 2013 v 20:26 | Anďa |  Twilight-Zatmění
* * *
Napřed jsem si uvědomila, že se mě dotýkají studené ruce. Víc než jen jedny. Něčí paže mě držely, někdo mi dlaní podpíral tvář, něčí prsty mě hladily po čele a jiné se mi zase zlehka tiskly k zápěstí.
Pak jsem si začala uvědomovat hlasy. Zpočátku to bylo jenom bzučení, a pak nabíraly na hlasitosti a jasnosti, jako kdyby někdo zesiloval rádio.
"Carlisle - už je to pět minut." Edwardův znepokojený hlas.
"Vzpamatuje se, až bude připravená, Edwarde." Carlisleův hlas, vždycky klidný a jistý. "Dnes už toho na ni bylo tolik. Její mysl se takhle brání, tak ji nech."
Ale moje mysl se nechránila. Ta myšlenka a bolest mě neopouštěly ani v bezvědomí.
Cítila jsem se naprosto odpojená od svého těla. Jako kdybych byla zahnaná do koutku někde ve své hlavě, který se vymykal mé kontrole. A nemohla jsem s tím nic dělat. Nemohla jsem myslet. Ta bolest byla příliš silná. Nebylo před ní úniku.
Jacob.
Jacob.
Ne, ne, ne, ne, ne…
"Alice, kolik času máme?" zeptal se Edward. Jeho hlas byl stále napjatý; Carlisleova uklidňující slova nepomohla.
Z větší dálky se ozval Alicin hlas. O trochu veselejší. "Ještě pět minut. A Bella otevře oči za třicet sedm vteřin. Nedivila bych se, kdyby nás už slyšela."
"Bello, drahoušku?" Tohle byl Esmein tichý, uklidňující hlas. "Slyšíš mě? Už jsi v bezpečí, miláčku."
Ano, jsem byla v bezpečí. A záleželo na tom?
Pak se mi k uchu přiblížily studené rty a Edward vyřkl slova, která mi umožnila utéct z těch mučidel, na kterých jsem byla připoutaná ve vlastní hlavě.
"Bude žít, Bello. Jacob Black se uzdravuje, zatímco to říkám. Bude v pořádku."
Jak bolest a hrůza povolovaly, našla jsem cestu zpátky do svého těla. Zamrkala jsem.
"Ach, Bello," vzdychl Edward úlevou a políbil mě na rty.
"Edwarde," zašeptala jsem.
"Ano, jsem tady."
Otevřela jsem oči a dívala se do těch jeho teple zlatých.
"Je Jacob v pořádku?" zeptala jsem se.
"Ano," uklidňoval mě.
Pozorně jsem se na něj zadívala, abych poznala, jestli se nesnaží mě jenom uchlácholit, ale nenašla jsem ani stín milosrdné lži.
"Sám jsem ho vyšetřoval," řekl pak Carlisle; otočila jsem hlavu a uviděla jeho tvář jenom pár stop od sebe. Carlisleův výraz byl vážný a uklidňující zároveň. Nemělo smysl ho zpochybňovat. "Jeho život není nijak ohrožen. Uzdravuje se neuvěřitelně rychle, ačkoliv jeho zranění byla natolik rozsáhlá, že i když to tak půjde dál, přesto pár dní potrvá, než se mu všechno úplně zahojí. Jakmile tu budeme hotovi, udělám, co budu moct, abych mu pomohl. Sam se snaží pomoct mu s přeměnou zpátky do lidské podoby. To jeho léčbu usnadní." Carlisle se pousmál. "Na veterinu jsem nikdy nechodil."
"Co se mu stalo?" zašeptala jsem. "Jak vážná jsou jeho zranění?"
Carlisleův obličej zase zvážněl. "Jiný vlk měl potíže -"
"Leah," vydechla jsem.
"Ano. Srazil ji z cesty, ale neměl čas bránit se sám. Tomu novorozenému se povedlo sevřít ho v náruči. Většinu kostí na pravé polovině těla má rozdrcenou."
Bolestně jsem se zatvářila.
"Sam a Paul ale včas zasáhli. Když ho brali zpátky do La Push, už se mu to začínalo hojit."
"Uzdraví se?" zeptala jsem se.
"Ano, Bello. Nebude mít žádné trvalé následky."
Zhluboka jsem se nadechla.
"Tři minuty," řekla Alice tiše.
Pokusila jsem se zvednout. Edward si uvědomil, oč se snažím, a pomohl mi na nohy.
Zírala jsem na scénu před sebou.
Cullenovi stáli ve volném půlkruhu kolem ohně. Nebylo vidět skoro žádné plameny, jenom hustý černofialový kouř, který se vznášel jako zhoubná nemoc nad světlou trávou. Ve stínu té neproniknutelné clony stál Jasper. Byl zády ke mně, ramena měl napjatá, paže lehce rozpažené. Před sebou něco měl. Skláněl se nad tím celý nakrčený, se zřejmou obezřetností…
Byla jsem příliš otupělá, abych cítila víc než trochu zděšení, když mi došlo, co to je.
Na mýtině bylo osm upírů.
Ta dívka u ohně byla schoulená do klubíčka, paže ovinuté kolem nohou. Byla velmi mladá. Mladší než já - vypadala možná na patnáct, měla tmavé vlasy a byla hubená. Její oči byly upřené na mě a duhovky měla neskutečně zářivě rudé. Mnohem jasnější než Riley, skoro planoucí. Zuřivě jimi koulela, celá zdivočelá.
Edward viděl můj udivený výraz.
"Vzdala se," vysvětlil mi tiše. "To jsem ještě nikdy neviděl. Jenom Carlislea by mohlo napadnout něco takového nabídnout. Jasper to neschvaluje."
Nedokázala jsem odtrhnout pohled od scény vedle ohně. Jasper si nepřítomně třel levé předloktí.
"Je Jasper v pořádku?" zašeptala jsem.
"Je mu dobře. Jed štípe."
"Kousli ho?" zeptala jsem se zděšeně.
"Snažil se být všude zároveň. Vlastně se snažil postarat se o to, aby Alice neměla nic na práci." Edward zavrtěl hlavou. "Alice nepotřebuje ničí pomoc."
Alice udělala obličej na adresu své pravé lásky. "Dělá si moc starostí, blázínek."
Ta mladá žena najednou zvrátila hlavu dozadu jako zvíře a pronikavě zanaříkala.
Jasper na ni zavrčel, takže se schoulila zpátky, ale její prsty se zaryly do země jako pařáty a hlava se jí úzkostně zmítala dopředu dozadu. Jasper udělal krok k ní a víc se nahrbil. Edward se posunul s přehnanou nenuceností a natočil naše těla tak, aby stál mezi dívkou a mnou. Vykukovala jsem mu za paží, abych viděla na poraženou dívku a Jaspera.
Carlisle byl vmžiku po Jasperově boku. Položil chlácholivě ruku na paži nejmladšího syna.
"Rozmyslela sis to, maličká?" zeptal se Carlisle, klidný jako vždy. "Nechceme tě zničit, ale uděláme to, jestli se nedokážeš ovládnout."
"Jak to můžete vydržet?" zasténala dívka vysokým, jasným hlasem. Já ji chci." Její jasné karmínové duhovky se upřely na Edwarda, skrz něj, přes něj na mě, a nehty se jí zase zaryly do tvrdé hlíny.
"Musíš to vydržet," nabádal jí Carlisle vážně. "Musíš cvičit sebeovládání. Dá se to naučit, a teď je to jediná věc, která tě zachrání."
Dívka se rukama od hlíny chytila za hlavu a tiše naříkala.
"Neměli bychom jít někam od ní?" zašeptala jsem a zatahala Edwarda za paži. Jak dívka uslyšela můj hlas, vycenila zuby. Její výraz byl zmučený
"Musíme zůstat tady," zamumlal Edward. "Právě teď přicházejí na severní konec mýtiny."
Srdce se mi rychle rozbušilo, když jsem se rozhlížela po mýtině, ale přes hustou kouřovou clonu jsem nic neviděla.
Po vteřině marného pátrání se můj pohled stočil zpátky k mladé upírce. Stále se dívala na mě, oči napůl šílené.
Dlouho jsem ten pohled opětovala. Alabastrově bledý obličej jí lemovaly tmavé vlasy sahající k bradě. Nedalo se poznat, jestli jsou její rysy krásné, když byly takhle pokřivené hněvem a žízní. Dominantní byly ty nezkrocené rudé oči - nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Rozzlobeně si mě měřila a každých pár vteřin jí tělem projel silný záškub.
Dívala jsem se na ni jako hypnotizovaná a přemítala, jestli se dívám do zrcadla své budoucnosti.
Pak Carlisle a Jasper začali ustupovat k nám ostatním. Emmett, Rosalie a Esme se honem shlukli k místu, kde jsme stáli my s Edwardem a Alicí. Sjednocení, jak řekl Edward, se mnou uprostřed na nejbezpečnějším místě.
Odtrhla jsem svou pozornost od divoké dívky, abych pátrala po přicházejících příšerách.
Stále nebylo nic vidět. Pohlédla jsem na Edwarda a on měl oči upřené přímo před sebe. Snažila jsem se sledovat jeho pohled, ale byl tam jenom kouř - hustý, olejnatý dým, který se kroutil nízko u země, líně se zvedal a převaloval na trávě.
Vzedmul se, uprostřed temnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama