Finale-40.kapitola

30. března 2013 v 13:00 | Anďa |  Zavržený-Finále

K A P I T O L A 40

SLUNCE SE VYHOUPLO NAD OBZOR A OZAŘOVALO
téměř nekonečné množství postav padlých andělů, kteří
se blížili hřbitovem. V brzkém, šikmém světle vyzařovaly
jejich postavy nádherný modravý třpyt, jako když se vlny
oceánu rozbíjejí o pobřeží. V čele armády běžel muž - Nefil
s modře zářícím mečem v rukou. Mečem, který vznikl, aby mě
zabil. I z dálky jsem si všimla, jak se Danteho oči soustředí jen
na to, aby mě našly.
Divila jsem se, jak otevřel pekelné brány, a teď jsem svou odpověď
dostala. Tmavě modrá záře vznášející se kolem padlých andělů
prozrazovala, že Dante použil ďáblotvor.
Ale proč dovolil Marcii peří spálit a pak padlé anděly osvobodil?
"Potřebuju Danteho oddělit od ostatních," řekla jsem Vee
a Scottovi. "On mě taky hledá. Pokud to půjde, zaveďte ho na parkoviště
nad hřbitovem/'
"Nemáš zbraň," podotknul Scott.
Ukázala jsem před sebe na valící se armádu. Každý padlý anděl
nesl meč, který mu v rukou plál jako modrá pochodeň.
"Ne, ale oni ano. Stačí jednoho z nich přesvědčit, aby se podělil."
"Obkličují nás," řekl Scott. "Zabijí každého Nefila na hřbitově
a pak vtrhnou do Coldwateru."
Stiskla jsem jemu i Vee ruce. Na okamžik jsme tvořili pevný
kruh a to mi dodalo sil. Zůstanu sama, až se postavím Dantemu,
ale Vee se Scottem nebudou daleko.
"Ať se stane cokoliv, nikdy na naše přátelství nezapomenu."
Scott si přitáhl mou hlavu k hrudi, pevně mě objal a políbil mě
na čelo. Vee kolem mě obtočila paže a držela mě tak dlouho, až
jsem dostala strach, že vyplakala víc slz než já.
Odtáhla jsem se a odběhla.
Hřbitov poskytoval několik skrýší a já bleskově vyšplhala do
větví stálezelených stromů rostoucích po celém kopci směrem
k parkovišti. Odtud mám nerušený výhled na neozbrojené nefilské
muže a ženy stojící proti zdi padlých andělů, kteří mají přesilu dvacet na jednoho. Je otázkou jen několika chvil, než se přes ně padlí
andělé převalí jako mrak a rozsekají je jako dobytek.
Dole pod kopcem se Susanna Millarová rvala se ženou, jejíž
světle plavé vlasy jí bičovaly ramena, jak se každá z nich snažila získat
převahu.
Susanna vytrhla ze skrytých záhybů pláště nůž a vrazila ho
Dabrie do hrudi. Dabria se vzteklým zavrčením popadla oběma
rukama svůj meč a sklouzla na vlhké trávě, když ji protiútok vyvedl
z rovnováhy. Boj se přesunul do bludiště náhrobků a zmizel
mi z očí.
O kus dál bojovali Scott a Vee zády k sobě pomocí větví proti
čtyřem padlým andělům, kteří je obklíčili. Navzdory početní převaze
padlí andělé před Scottem, jehož šílená síla a velikost mu zajišťovaly
převahu, ustupovali. Pomocí větve je složil k zemi, načež
ji použil jako palici a tloukl je do bezvědomí.
Hledala jsem na hřbitově Marcii. Pokud tam je, neviděla jsem
ji. Nedělalo mi potíže si představit, že se bitvě vyhnula a zvolila si
raději bezpečí než čest. Hřbitovní tráva nasákla krví, cedili ji jak
Nefilim, tak padlí andělé - některá krev byla jasně rudá, jiná ale
modrá dablotvorem.
Lisa Martinová a její zakuklení přátelé běželi po obvodu hřbitova,
v rukou pochodně, za nimiž se táhl černý kouř. Rychle se přesouvali
od jednoho stromu k druhému a zapalovali je. Plameny
začaly požírat zeleň, zúžily padlým andělům bitevní pole a utvořily
kolem nich bariéru. Hustý a tmavý dým se plazil nad hřbitovem
jako stíny soumraku. Lisa nemohla padlé anděly upálit, ale získala
pro Nefilim nové krytí.
Z kouře vyrazil jeden padlý anděl, stoupal do kopce a pozorně
se rozhlížel. Nejspíš mě vycítil. Meč mu zářil modrým ohněm, ale
držel ho tak, že si zakrýval tvář. Přesto jsem poznala, že je vysoký
a hubený. Jednodušší cíl pro mě.
Plížil se ke stromu s očima upřenýma do temných míst mezi
větvemi. Do pěti sekund je přímo pode mnou.
Čtyři, tři, dva...
Seskočila jsem ze stromu. Narazilanjsem do něj zezadu a síla nárazu
ho postrčila kupředu. Meč mu vyletěl z ruky, než jsem po něm stačila
chmátnout. Odkulili jsme se o pár metrů, ale já měla výhodu překvapení.
Vyskočila jsem na nohy, stoupla mu na záda a zasadila několik
drtivých ran do jizev po křídlech ještě předtím, než vykopl a podmed
mi nohu. Uskočila jsem a tím se vyhnula noži, který si vytáhl z boty.
"Rixone?" vyhrkla jsem, když jsem poznala bledou tvář a jestřábí
rysy Patchova bývalého nejlepšího přítele. Patch osobně svrhnul
Rixona do pekla poté, co se mě pokusil obětovat a získat lidské tělo.
"Ty," odplivnul si.
Stáli jsme tváří v tvář, kolena přikrčená, připraveni ke skoku.
"Kde je Patch?" odvážila jsem se zeptat.
Upíral na mě korálkové oči, úzké a chladné. "To jméno pro mě
nic neznamená. Ten muž je pro mě mrtvý."
Jelikož na mě nezaútočil nožem, riskla jsem další otázku. "Proč
padlí andělé dovolili Dantemu, aby je vedl?"
"Donutil nás přísahat mu věrnost," řekl a oči se ještě víc zúžily do
malých škvírek. "Buď to, nebo zůstat v pekle. Moc jich nezůstalo."
Patch by nezůstal. Ne, pokud by se mohl vrátit ke mně. Složil
by před Dantem přísahu, přestože by mu raději utrhl hlavu a opakoval
stejnou proceduru i na zbylých částech jeho těla.
"jdu po Dantem," řekla jsem Rixonovi.
Zasmál se a zasyčel mezi zuby: "Dostanu odměnu za každé nefilské
tělo, které Dantemu přinesu. Nezabil jsem tě předtím, teď
to udělám pořádně."
V ten samý okamžik jsme se vrhli po meči, který ležel pár metrů
od nás. Rixon na něj dosáhl dřív, hbitě se přetočil na kolena a švihl
mečem proti mně. Přikrčila jsem se a vrazila mu do bránice dřív,
než stihl švihnout podruhé. Srazila jsem ho na zem tak, aby se udeřil
do jizev po křídlech. Využila jsem jeho krátké nehybnosti a odzbrojila
ho; vyrazila jsem mu meč z levé ruky a nůž z pravé.
Kopnutím jsem jeho tělo otočila a vrazila mu nůž hluboko do
jizev.
"Zabil jsi mi tátu," řekla jsem mu. "Já na to nezapomněla."
Rozběhla jsem se nahoru k parkovišti a ohlížela se, jestli mě
někdo nesleduje. Mám meč, ale potřebuju lepší. Přehrávala jsem
si v hlavě cvičení s Patchem, přehrála jsem si každičký šermířský
pohyb, který jsme se učili. Až se setkám s Dantem na parkovišti,
seberu mu meč. A zabiju ho.
Když jsem dorazila nahoru, Dante už na mě čekal. Prohlížel si
mě a lenivě přebíhal prsty po čepeli.
"Pěkný meč," řekla jsem. "Slyšela jsem, že ho vyrobili speciálně
pro mě."
Nepatrně se pousmál. "Pro tebe jen to nejlepší."
"Zabil jsi Blakelyho. To je celkem chladný způsob, jak někomu
poděkovat."
"A ty jsi zabila Hanka. Své vlastní tělo a krev. Docela pokrytecké,
nezdá se ti?" prohodil. "Celé měsíce jsem infiltroval Hankovu tajnou
pokrevní společnost a získával jejich důvěru. Musím se ti přiznat,
že v den jeho smrti jsem si připil na štěstí. Jeho bych sesazoval
mnohem složitěji než tebe."
Pokrčila jsem rameny. "Lidé mě často podceňují."
"Trénoval jsem tě. Vím naprosto přesně, co dokážeš."
"Proč jsi osvobodil padlé anděly?" zeptala jsem se otevřeně,
neboť bylo zřejmé, že je ochoten leccos prozradit. "Měl jsi je
v pekle. Mohl ses obrátit a vládnout Nefilim. Nikdy by se nedozvěděli
pravdu o tvém přebíhání."
Dante se usmál a ukázal ostré, bílé zuby. Vypadal spíš jako zvíře
než jako člověk, tmavá, divoká bestie.
"Já povstal nad oběma rasami," prohlásil chladnokrevně a těžko
si představit, že by tomu sám plně nevěřil. "Nefilům, kteří přežijí
dnešní útok mé armády, dám podobnou volbu, jakou jsem dal padlým
andělům: odpřísáhnout věrnost, nebo zemřít. Jediný vládce. Nezpochybnitelný.
S mocí nade všemi. Přála by sis, aby tě to napadlo dřív?"
Přitáhla jsem si Rixonův meč k tělu a přenesla váhu na paty.
"Oh, já bych ted chtěla spoustu věcí, ale tahle mezi ně nepatří.
Proč padlí andělé neposedli během Chešvanu Nefilim? Tipuju, že
to víš, a neber to jako lichotku."
"Přikázal jsem jim to. Než jsem zabil Blakelyho, nechtěl jsem,
aby se vzepřel mým rozkazům a začal Nefilům rozdávat nápoj s dáblotvorem.
Udělal by to, kdyby padlí andělé proti Nefilim vyrazili."
Opět velice praktické. Nadřazené. On se nebojí ničeho.
"Kde je Patch?"
"V pekle. Ujistil jsem se, že branami nikdy neprojde. Zůstane
v pekle. A návštěvu dostane jen v případě, že na mě přijde chuť někoho
brutálně zmučit."
Vrhla jsem se na něj, můj meč mu nebezpečně projel nad hlavou.
Uskočil mi z dosahu a zasypal mě řadou vlastních tvrdých
úderů. S každým obranným blokem jsem cítila, jak mi meč vibruje
až v ramenou. Zaťala jsem zuby, abych necítila bolest. Je příliš silný;
nevydržím tyhle mocné útoky dlouho. Musím najít způsob, jak ho
zbavit meče a vrazit mu ho do srdce.
"Kdy sis naposledy vzala ďáblotvor?" zeptal se Dante a používal
meč jako mačetu, aby se ke mně dostal.
"S ďáblotvorem jsem skončila." Zatím jeho útoky blokuju, ale
pokud se brzy nepřestanu jen bránit, zažene mě do kouta. Podnikla
jsem prudký výpad na jeho stehno. Ustoupil, meč mi projel vzduchem
a málem mě vykolejil z rovnováhy.
Čím víc se budeš natahovat nebo rozpřahovat, tím snadněji tě Dante
srazí. Patchová rada mi zazněla v hlavě tak jasně, jako když ji včera
vyslovil. Přikývla jsem. To je ono, Patchi. Mluv se mnou.
"Je to vidět," řekl Dante. "Doufal jsem, že si vezmeš dost jedovatého
prototypu, který jsem ti dal, aby ti to vlezlo na mozek."
Takže takový měl základní plán: dovést mě k závislosti na dablotvoru
a nechat ho, aby mě nenápadně zabil.
"Kde schováváš zbytek prototypů?"
"Tam, kde mohu využívat jeho moc, kdykoliv se mi zlíbí," odvětil
mazaně.
"Doufám, že jsi ho schoval dobře, protože pokud mám před
smrtí udělat jedinou věc, zničím ti laboratoř."
"Nová laboratoř je uvnitř mě. Prototypy jsou tady, Noro, pořád
dokola se obnovují. Já jsem dablotvor. Máš vůbec představu, jaké
to je, být nejmocnějším mužem na planetě?"
Ucukla jsem právě včas, abych se vyhnula seku mířenému na
krk. Zrychlovala jsem a švihla mu mečem po břiše, ale on opět odtančil
z dosahu a čepel mu místo toho zajela do boku. Z rány se
vyřinula modrá tekutina a rozlila se mu po bílém tričku.
Hluboce zavrčel a vrhl se na mě. Rychlými skoky podél kamenné
zdi kolem parkoviště jsem se rozběhla pryč.
Tráva byla zmáčená rosou a já zakolísala; uklouzla jsem a skutálela
se dolů z kopce. Na poslední chvíli jsem se stočila za náhrobek;
Danteho meč probodl trávu v místech, kde jsem přistála.
Pronásledoval mě mezi náhrobky, při každé příležitosti švihnul
zbraní, ocel zvonila, když dopadala na m ramor a kámen.
Skočila jsem za první strom, který mi přišel do cesty. Hořel,
praskal a syčel, jak ho plameny pohlcovaly. Žáru na tváři jsem si
nevšímala a naznačila úskok doleva, ale Danteho už přešla nálada
na hry. Hnal se za mnou kolem stromu s mečem nad hlavou, jako
by mě chtěl rozseknout vejpůl od lebky k palcům u nohou. Opět
jsem uskočila a v hlavě zaslechla Patchův hlas. Využij jeho upitu ve
svůj prospěch. Odhalí nohy. Prudký úder do kolena a pak mu seber meč.
Skrčila jsem se za márnicí a přitiskla se zády ke zdi. V tu chvíli
se mi Dante objevil v zorném poli. Vystoupila jsem ze skrýše a zabořila
mu meč hluboko do stehna.
Z rány vytryskla modrá vodnatá krev. Požil tolik dablotvoru, že
mu doslova proudil v žilách.
Než jsem stačila meč vytáhnout, Dante se po mně ohnal. Vyhnula
jsem se mu, ale taky jsem musela nechat svůj meč v jeho
noze. Prázdné ruce mi náhle připadaly až moc skutečné ajá potlačila
paniku.
"Něco jsi tu zapomněla," křikl Dante a zaťal zuby, jak si vytahoval
čepel z nohy. Odhodil meč na střechu márnice.
Rozběhla jsem se pryč s tím, že rána v noze ho zpomalí - dokud
se nezahojí. Dostala jsem se jen kousek, když mi levým ramenem
projela čepel a trýznivá bolest se rozlétla po celé paži. S výkřikem
jsem se zhroutila na kolena. Hluboko ve svém rameni jsem zahlédla
Pepperovu perleťově bílou dýku. Marcie mu ji musela včera
v noci dát. Dante se tyčil nade mnou.
Bělma mu syčela modrým dablotvorem. Nad obočím mu perlil
modrý pot. Ďáblotvor mu prýštil z rány. Prototypy, které
ukradl Blakelymu, byly v něm. Všechny je pozřel a nějakým způsobem změnil své tělo v továrnu na dablotvor. Brilantní plán, až
najeden malý detail. Pokud ho zabiju, veškerý dablotvor na Zemi
odejde s ním.
Pokud ho zabiju.
"Tvůj tlustý archandělský kamarád přiznal, že tu dýku očaroval,
aby zabila speciálně mě," řekl. "Selhal, stejně jako Patch." Zkroutil
ústa do ohavného úsměvu.
Vytrhla jsem ze země mramorový náhrobek a mrštila jím po
něm, ale on ho odrazil, jako bych hodila baseballovým míčem.
Couvala jsem a spoléhala na zdravou ruku. Příliš pomalu.
V rychlosti jsem se pokusila ovládnout jeho mysl. Odhoď meč
a stůj! křikla jsem do jeho podvědomí.
Po lícní kosti se mi rozlila bolest. Švihl mě plochou stranou
meče tak tvrdě, až jsem ucítila krev.
"Ty se opovažuješ mě klamat?" Než jsem stihla ucuknout, popadl
mě za krk a divoce mnou mrštil proti stromu. Náraz mi zamlžil
zrak a připravil mě o dech. Snažila jsem se najít rovnováhu
a postavit se na kolena, ale padla jsem na zem.
"Nech ji být."
Scottův hlas. Co tu dělá? Leknutí trvalo jen okamžik. Viděla
jsem, jak drží v rukou meč, a do každičkého kousku těla mi vystřelilo
čiré zoufalství.
"Scotte," varovala jsem ho. "Okamžitě odsud vypadni."
Klidně sevřel jílec. "Přísahal jsem tvému otci, že tě ochráním,"
řekl, aniž by z Danteho spustil výhružný pohled.
Dante zaklonil hlavu dozadu a rozesmál se. "Přísaha mrtvému
muži? Jak to funguje?"
"Pokud se Nory znovu dotkneš, jsi mrtvý. To přísahám tobě."
"Ustup, Scotte," vyštěkl Dante. "O tebe tu nejde."
"Tak to se pleteš."
Scott s Dantem se na sebe vrhli se sérií úderů tak rychlých, až
se míhaly před očima. Scott uvolnil ramena a spoléhal na svou mohutnou
stavbu a atletickou pružnost, jimiž se vyrovnával Danteho
schopnostem posíleným dablotvorem. Stáhl se do obrany, zatímco
Dante ho hbitě obcházel. Vtom mocným švihem oddělil Scott
dolní polovinu Danteho paže. Nabodl ji na meč a zvedl.
"Klidně tě rozsekám na kousky."
Dante zaklel a ledabyle sekal po Scottovi mečem druhou rukou.
Ranní vzduch protínaly zvonící nárazy čepelí, téměř mě ohlušovaly.
Dante Scotta přinutil couvat k tyčícímu se kameni a já mu křikla
do mysli varování.
Náhrobek přímo za tebou!
Scott uskočil stranou, lehce se vyhnul pádu a zároveň si zablokoval
útok. Z Danteho pórů se řinul modrý pot, ale pokud si toho
všiml, nedal to najevo. Vytřásl si vlhké vlasy z očí a pokračoval v úderech
a secích. Zdravá ruka se mu viditelně unavovala, jeho pohyby
začaly působit zoufale. Spatřila jsem svou šanci v tom, že ho obejdu,
chytím mezi Scotta a sebe a jeden z nás ho dokáže dorazit.
Zarazil mě tlumený výkřik. Otočila jsem se právě ve chvíli, kdy
Scott uklouzl na vlhké trávě a padl na koleno. Nohy se mu nemotorně rozjely, jak se snažil udržet rovnováhu. Bezpečně se odkulil
z dosahu Danteho meče, ale neměl čas vyšplhat se na nohy
dřív. Dante znovu zaútočil a tentokrát vnořil meč hluboko do
Scottovy hrudi.
Scott slabě obtočil dlaně kolem meče zaraženého v jeho srdci
a neúspěšně se ho pokusil odstranit. Zářivě modrý dablotvor proudil
z meče do jeho těla; jeho kůže ztmavla strašlivou modrou barvou.
Tiše zaskřehotal mé jméno. Noro?
Zaječela jsem. Ochromená šokem a žalem jsem sledovala, jak
Dante dokončuje svůj útok otočením čepele v ráně a rozseknutím
Scottova srdce.
Upřela jsem plnou pozornost k Dantemu a třásla se nenávistí,
jakou jsem nikdy dřív nepoznala. Projela mnou prudká vlna odporu.
Žíly se mi naplnily jedem. Dlaně se sevřely do kamenných
pěstí a v hlavě mi vřískala zuřivost a touha po pomstě.
Poháněná hlubokým, pohlcujícím vztekem jsem sáhla po své
vnitřní moci. Ne polovičatě nebo uspěchaně nebo nejistě. Vysála
jsem ze sebe každičkou špetku odvahy a rozhodnosti, která mi
zbyla, a vypustila je na něj. Nedovolím mu zvítězit. Ne takhle. Ne
s ďáblotvorem. Ne, když zabil Scotta.
Veškerou svou mentální silou jsem napadla jeho mysl a rozškubala
podněty, které proudily ven i dovnitř do jeho mozku.
Stejně tak rychle jsem vykřikla i příkaz: OdHoď meč. Odhoď meč, ty
bezcenný, Istivý hajzle!
Slyšela jsem cinknutí oceli o mramor.
Tvrdě jsem na Danteho hleděla. Upíral omámený pohled kamsi
do dálky, jako by hledal něco, co ztratil.
"Ironické, že? Byl jsi to zrovna ty, kdo mě upozornil na mé největší
nadání," řekla jsem, z každého slova ukapávala nenávist.
Přísahala jsem, že už nikdy dablotvor nepoužiju, ale tohle je jediná
příležitost, kdy mileráda poruším pravidla. Pokud Danteho
zabiju, zmizí i dablotvor.
Myslí mi prolétlo nutkání ukrást si dablotvor pro sebe, ale
okamžitě jsem to zavrhla. Jsem silnější než Hank, silnější než
Dante. Dokonce silnější než dablotvor. Pošlu ho zpátky do pekla
kvůli Scottovi, který za mou záchranu položil život. Sotva jsem
zvedla Danteho meč, jeho noha se vymrštila dopředu a vykopla mi
ho z rukou.
Dante po mně skočil a zmáčkl mi krk. Vrazila jsem mu prsty
do očí a škrábala mu tvář.
Otevřela jsem ústa. Žádný vzduch.
V ledových očích se triumfálně blýsklo.
Marně jsem otevírala a zavírala ústa. Danteho krutá tvář se zazmila,
jako bych sledovala starý film. Přes jeho rameno mě se zájmem
sledoval kamenný anděl.
Chtěla jsem se smát. Chtěla jsem plakat. Tak tohle tedy znamená
zemřít. Vzdát se.
Nechci se vzdát.
Dante mi klekl na dýchací cesty kolenem a natáhl se stranou
pro meč. Přiložil mi špičku k srdci.
Posedni ho, rozkázal mi klidně kamenný anděl. Posedni Ho a zabij ho.
Patchi? zeptala jsem se skoro jako ve snu.
Náhlá víra, že Patch je blízko a dohlíží na mě, mi dodala odvahu
a sílu, takže jsem přestala Dantemu vzdorovat. Spustila jsem škrábající
ruce a uvolnila nohy. Podlehla jsem mu, třebaže mi to přišlo
zbabělé a úskočné. Přitáhla jsem se myslí k té jeho.
Tělo mi ovinul neznámý chlad.
Zamrkala jsem a dívala se na svět Danteho očima. Pohlédla jsem
dolů. Držela jsem jeho meč. Cosi ve mně žhnulo. Věděla jsem, že Dante
zatíná zuby, vydává nervy drásající zvuky a vyje jako zubožené zvíře.
Otočila jsem meč hrotem proti sobě. Namířila jsem si ho na
srdce. A pak jsem udělala překvapivou věc.
Padla jsem na čepel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama